Radim Pergl & ONI magazín

 Můžeš nám říct něco málo o sobě? Na čem momentálně pracuješ?

    Momentálně na naší planetě pobývám dvě dekády. Studuji malbu na UMPRUM v Praze prvním rokem a kromě volné tvorby pracuji na svém projektu – queer magazínu ONI. 

Radim Pergl

Jak ses dostal k umění? Bylo vždy tvým snem se umění věnovat?

    Vybavuji si dávný moment, který ovlivnil můj zájem o výtvarnou činnost už ve věku, který bych dokázal naznačit na jedné ruce. V období, kdy jsem chodil do školky, jsem si začal pokládat otázku, proč se kancelářský papír kroutí, když po něm maluji akvarelem. Taková zvědavost mě posunula přes práci suchými technikami, až po barvu a objekt.

  Neřekl bych, že věnování se umění byl můj sen odjakživa. Do věku, kdy se mě dospělí neptali, čím chci být, jsem si činnost jednoduše užíval. Na konci základní školy jsem musel dojít k rozhodnutí. Protože mi, ať už zaujatá, nebo nezaujatá společnost, naznačovala, že nejspíš budu umělec, začal jsem si uvědomovat nějaký potenciál. Do jisté míry jsem považoval scénář – přijetí na uměleckou školu, jako jedinou možnost. To i kvůli představě o chápavé komunitě, kde bych se cítil přijat. Pamatuji si návrhy na podání přihlášky na školu průmyslového zaměření ve svém home-townu – Karviné. Zpětně si uvědomuji, že bych v heteronormativním prostředí, ve škole se silnou maskulinní energií dovršovat dospělého věku nedokázal. Střední umělecké škola v Ostravě, kde jsem vystudoval grafický design, mi poskytla prostor k rozvoji nejen praktickém a intelektuálním, ale i sociálním. Při studiích jsem se věnoval volné tvorbě, ve které jsem v jednu chvíli našel smysl, a to věnování se problémům, které se dotýkají nejen mě, ale i široké společnosti. Od toho jsem doteď neupustil.

Jak tě napadlo založit ONI magazín? Jak často magazín vychází? Jaké s ním máš plány do budoucna?

    První vydání časopisu ONI bylo maturitní prací. Protože mělo jít o poslední, největší práci, uvažoval jsem mezi zaměřením se na zaběhlé téma, které by vypadalo dobře v portfoliu a mezi zaměřením se na něco, co by vypovídalo o mém posunu během let na střední škole. A to nejen v nabitých zkušenostech, ale i jako osoby. K závěru mě dovedly debaty s kamarády o reálných situacích, které zpochybňují hodnotu naší existence, možnost překročení paradigma vhodných témat ve školním prostředí, a nakonec i nutkání přispět společnosti introvertním mikroaktivismem, což je pojem, kterým označuji svoji činnost. To, protože při práci na magazínu dochází k množství zvažování a rozhodování, když mluvíme o obsahové stránce. S podávanými informacemi se zachází opatrně tak, aby byly předány správným a vkusným způsobem.

ONI magazín

  Momentálně pracuji na druhém vydání magazínu, který vyjde na začátku září. Prozatím si dokážu představit, že bude vycházet jednou ročně. Jde o časově náročnou práci. Na prvním vydání jsem pracoval od prázdné stránky, až po prezentaci na Czech Design Weeku. Druhé vydání bude jiné v zapojení lidí, kteří chtějí a dokážou promluvit o záležitostech, které je třeba připomínat a rozebírat, a kteří se mnou sdílí nadšení pro tuto věc.

  Protože je tištěný časopis jako médium v dnešní době těžké nastartovat, chtěl bych v něm uchovat i výtvarnou/uměleckou kvalitu. Mimo formální stránku bych byl rád, kdyby se ONI magazín stal platformou pro českou i zahraniční queer komunitu, která si nemusí udržovat undergroundový status. Každopádně záleží na odezvě a podpoře, bez které by se projekt neobešel, a které si neskutečně vážím.
 
Existuje v česku ještě jiný queer magazín, který by stál za čtení? Čím je ONI magazín odlišný od ostatních queer magazínů?

    Vím o tištěném časopisu s queer zaměřením i o webech, kde se objevují podobně zaměřené články. Na trhu je i lifestyle časopis pro ženy. Rozdíl u ONI magazínu vidím v tom, že jde o poměrně novou záležitost, která nemá vyhraněné rozpětí témat a není závislá na odběratelech. Je mi jasné, že informací je na světě dostatek. Teď jde o to, jakým způsobem jsou předány a prezentovány. Váhal jsem i jestli má smysl na tomto pracovat. Nakonec si uvědomuji, že jde taky o gesto s přesahem do umění, které bývá odezvou problémů současné společnosti.

Spolupracuješ na svých projektech rád s ostatními umělci?

    Jsem si vědom výhod samostatné práce jako je spoléhání na sebe samotného, čímž se vyhnu složité, až nemožné domluvě. Spolupracuji teď s lidmi, kteří se věnují designu nebo se v umělecké sféře nepohybují. Tato sféra je do jisté míry bublinou, která se svým zaměřením dost liší od zaměření široké společnosti i přes to, že je její součástí. Dá se tedy říct, že si ke spolupráci teprve nacházím cestu.

Co je pro tebe a tvou tvorbu největší inspirací?

    Kromě nutkání promlouvat o důležitých věcech to jsou určitě popové divy jako Lady Gaga, MØ a spousta dalších silných žen, které mi skrze svou tvorbu ukázaly cestu k lidskosti. Když mě přestává bavit pobývat na zemi, tak to je pro mě svět Star Wars. A osoba, která mi svojí existencí připomíná, proč to tady má smysl, je moje nejlepší kamarádka Sabča. She knows.