Když před lety vyšla nejlepší deska Lou Reeda, Metal Machine Music, většina kritiků i posluchačů tvrdila, že je to absolutně nelidská hudba bez emocí (a že je to sračka, všichni, až na Lestera Bangse, kterej si ji ordinoval ke kocovině a po jehož vzoru by to měl dělat každej). My dneska už na(ne)štěstí nežijem v době odsuzování experimentální a avantgardní hudby a tak si můžeme všichni poslouchat a kritizovat co chceme, ať už se nám zlí lidé ve zdech snaží nakecat cokoliv jiného (ano, koukám na tebe, zlá podlá kencl kulturo), a tak se může zdát, že mainstreamová společnost přestala být tolik úzkoprsá a pod vyjádřením emocí si nebude nadále představovat jen zasněný kluky s akustikou na krku co u zpěvu zavíraj oči, aby nikdo nemohl ani na vteřinu pochybovat o tom, že to celý je zcela upřímný a ne jen další klišoidní polotovar, kterej už každej slyšel aspoň tisíckrát (a jestli je tohle zrovna váš šálek kávy, tak vám to moc přeju, taky bych to tak chtěl mít).
Než si ale pouštět pořád dokolečka stejný ublížený a sebelítostivý fráze doprovázený zasněným klukem od vedle, co maximálně přidá jednu písničku tzv. drsnější, protože Måneskin to vyšlo, a tak začne chtít, abychom ho kousli do ucha, je podle mě zcela objektivně lepší pustit si novou desku od I stole Athena. Představa, že Athena sedí sama u sebe v pokoji na zemi, s kytarou, obklopená barikádou efektů a kroutí knoflíkama, přepíná switche, přehazuje pořadí samotnejch krabiček a snaží se přijít na to, co vlastně cítí a ztrácí se v nekončící vazbě prolínající se do ambientu a zase zpátky, je pro mě mnohem emotivnější, než jakákoliv milostná balada, a alternativnější, než jakejkoliv jinej kluk s kytarou, co trvá na tom, že kvákadlo musí být v signal chainu první.
A jelikož mi je jasný, že to vypadá, že tohle celý je snad víc o mně než o samotný Atheně, můžete si teď spravit chuť krátkým rozhovorem s ní samotnou.
A až to dočtete, můžete si pustit celý fenomenální album death fauna na jejím bandcampu zde: https://istoleathena.bandcamp.com/releases
Jak ses dostala k noise/ammbient hudbě?
K tvoření noise a obecně experimentální hudbě jsem se dostala když sem poprvé slyšela Merzbow, vlastně, ten agresivní hluk a šum byl zvláštně příjemný a vyjadřoval věci které "normální" hudba nemůže.
Jak dlouho se hudbě věnuješ? Kde čerpáš inspiraci, co tě motivuje k dělání hudby?
Hudbě se sem a tam věnuju 4 roky, ale aktivněji něco přes rok, začala jsem vlastně kvůli tomu, že jsem chtěla tvořit dubstep, EDM a podobně, k čemuž se radši vracet nebudu. Pak jsem začala poslouchat rock, punk, metal, koupila si kytaru a začala něco zkoušet. Někde na bandcampu mám pár singlů, který bych řekla, že sou takovej grunge. No a pak přišel Merzbow, Albreich a asi nejdůležitěji Hainbach, který je obrovská inspirace pro moji ambient a drone tvorbu. Další obrovskou inspirací je Akira Yamaoka, hlavně jeho hudba k hrám Silent Hill je podle mě úžasná. Dělám hudbu protože mě to baví a protože ji i ráda poslouchám, sice dětinské, ale je to tak.
Jaké používáš nástroje a postupy při nahrávání?
Často používám svojí kytaru, kterou proženu přes hafo efektů, zpomalím, zrychlím, prostě aby to znělo co nejméně jako kytara. Syntetizátory všech možných druhů, hlavně teda virtuální a "tape loops" což je, když vezmete kazetu, uděláte z pásky smyčku, čímž se z ní stane looper, ale s vlastním charakterem, variací rychlosti se mění zvuk jinak, než by bylo možný digitálně.
Jsi poměrně výrazně politicky zapálená, ovlivňuje tvůj politický postoj přístup k hudbě/hudbu samotnou, nebo hudbu od politického světa odděluješ?
Já si myslím, že i hudba bez textu může vyjadřovat politické názory, stejně jako vyjadřuje emoce. Už jen to, že někdo dělá experimentální hudbu zaujímá postoj proti tradici, konzervativcům, nacistům a podobné svoloči, která chce ovládat umění.
Vnímáš nějakou hudební ambient scénu v Čechách, ve světě?
V česku vím pouze o Apocolothoth (moc doporučuji mimochodem), ale jinak vlastně nevím, moc ráda bych poznala lidi co tvoří něco podobného, lokální komunita je důležitá.
Přemýšlela jsi někdy o hraní koncertů?
Ano, ale nedokážu si představit hrát živě. Jednak stres a jednak můj způsob tvorby bych asi těžko přenášela do živa, pokud by nešlo o improvizaci.
Jaká, pokud nějaká, myšlenka stojí za tvým EP death fauna?
Když začnu tvořit, myšlenku většinou nemám, občas ano, třeba u finálního tracku to byla smrt, a odkazování na dies irae, což je takový leitmotif smrti. Ale většinou to začne zvukem a inspirace jde odtamtaď.
Přemýšlíš nad další tvorbou, pokud ano, budeš se chtít držet ambient/noise žánru, nebo tě láká zkoušet i jiný žánry?
Přemýšlela sem o technu, to mě taky celkem baví, a myslim, že by se to nějak dalo s ambient skloubit dohromady.
Máš krom hudby ještě další zájmy?
Díky Atheně za rozhovor a menší nevyžádaná rada na závěr- ‚name your price‘ znamená, že si to můžete stáhnout, usoudit že je to skvělý, a pak! Pak nemusíte čekat na první pátek v měsíci abyste stihli Bandcamp fridays, můžete jí napsat i v jakejkoliv jinej den a poslat jí aspoň peníze na struny nebo cigára.
Comments
Post a Comment