Skip to main content

Page Turners & "Say What You Wanna Say"


Jak byste popsali svou tvorbu?


Momentálně jako kytarový indie který chce kamarádit s trapem a popem. Každý z nás však má různý hudební background a preference: indie, hip-hop, pop, metal, jazz. V rozmezí těchto rozmanitých prvků se snažíme tvořit.


Vaše tvorba je v angličtině, plánujete i české songy?


O češtině už uvažujeme dlouho, možná k tomu někdy dospějeme. Všechny naše songy jsou inspirované naší zkušeností v Česku. Angličtina nám ale zatím přijde nejvic přirozená. 






Jaké jsou momentálně vaše největší plány a co chystáte?


Chceme spojit trap a hip-hop s indie, 808 basu s kytarovým zkreslením a energické koncertování s pečlivou prací ve studiu.


Jak vznikala vaše nová písnička “Say What You Wanna Say”?


Ironicky, navzdory “I don’t wanna have control, I just wanna be free” v refrenéch, jsme dělali song půl roku v atmosféře totální kontroly nad každým detailem. Bylo například těžký dohodnout se na ideálním poměru mezi indie a trapovymi prvky, hlavně co se týče bicí, a text - ten možná zní jednoduše, ale psali jsme ho několik měsíců...








Kde čerpáte inspiraci?


Celkově nás inspirují úspěchy hudebníků kolem nás - na místní hudební scéně je tolik talentovaných lidí se zajímavými, inovativními a odvážnými projekty. Hudebně se naše inspirace hrozně rychle mění, protože rádi posloucháme novou a různou hudbu. Třeba Say What You Wanna Say byla inspirovana posledním albem Glass Animals 


Kde bude možnost slyšet “Say What You Wanna Say” živě?


‘Say What You Wanna Say’ zahrajeme poprvé na festivalu REPETE který proběhne v Rožmitále pod Třemšínem 12.srpna, a v Praze pak 9. září v Underdogs’, kde zahrajeme na křestu kapely Wreckberries. Naživo má ten song mimochodem úplně jiný vibe, rádi vás uvidíme na jednom z našich koncertů!







Kdyby vaše nová písnička “Say What You Wanna Say” mohla být theme song pro film nebo seriál jaký by to byl?


Je to zvláštní ale původně jsme si jí představovali jako soundtrack k nějakému klipu/filmu o boxu/mma, konkrétně intro songu slyšíme jako doprovod k boxerovi, který se připravuje před bojem.. a zvláštní je to protože nemáme rádi box, mma ani podobný sporty. Asi to je silou obrazů z pop kultury!



Comments

Popular posts from this blog

Radim Pergl & ONI magazín

 Můžeš nám říct něco málo o sobě? Na čem momentálně pracuješ?     Momentálně na naší planetě pobývám dvě dekády. Studuji malbu na UMPRUM v Praze prvním rokem a kromě volné tvorby pracuji na svém projektu – queer magazínu ONI.  Radim Pergl Jak ses dostal k umění? Bylo vždy tvým snem se umění věnovat?     Vybavuji si dávný moment, který ovlivnil můj zájem o výtvarnou činnost už ve věku, který bych dokázal naznačit na jedné ruce. V období, kdy jsem chodil do školky, jsem si začal pokládat otázku, proč se kancelářský papír kroutí, když po něm maluji akvarelem. Taková zvědavost mě posunula přes práci suchými technikami, až po barvu a objekt.   Neřekl bych, že věnování se umění byl můj sen odjakživa. Do věku, kdy se mě dospělí neptali, čím chci být, jsem si činnost jednoduše užíval. Na konci základní školy jsem musel dojít k rozhodnutí. Protože mi, ať už zaujatá, nebo nezaujatá společnost, naznačovala, že nejspíš budu umělec, zač...

Ambientním noisem proti novodobé melancholii

  Když před lety vyšla nejlepší deska Lou Reeda, Metal Machine Music, většina kritiků i posluchačů tvrdila, že je to absolutně nelidská hudba bez emocí (a že je to sračka, všichni, až na Lestera Bangse, kterej si ji ordinoval ke kocovině a po jehož vzoru by to  měl dělat každej). My dneska už na(ne)štěstí nežijem v době odsuzování experimentální a avantgardní hudby a tak si můžeme všichni poslouchat a kritizovat co chceme, ať už se nám zlí lidé ve zdech snaží nakecat cokoliv jiného ( ano, koukám na tebe, zlá podlá kencl kulturo), a tak se může zdát, že mainstreamová společnost přestala být tolik úzkoprsá a pod vyjádřením emocí si nebude nadále představovat jen zasněný kluky s akustikou na krku co u zpěvu zavíraj oči, aby nikdo nemohl ani na vteřinu pochybovat o tom, že to celý je zcela upřímný a ne jen další klišoidní polotovar, kterej už každej slyšel aspoň tisíckrát (a jestli je tohle zrovna váš šálek kávy, tak vám to moc přeju, taky bych to tak chtěl mít).   ...