Skip to main content

Colour Of The Sky


Řekni nám něco málo o sobě. Jak ses dostal k hudbě? Co tě motivuje k tvorbě hudby? :)

 

K hudbě jsem se dostal tak, že mě rodiče přihlásili do ZUŠ, kam jsem chodil na klasickou kytaru a začal tam hrát v první kapele. Nejvíc mě motivuje to, že člověk něco vytvoří a dopředu vůbec nemá tušení, co to bude. 

Co pro tebe v životě znamená hudba?

Hudba je pro mě prostor, ve kterém dokážu strávit klidně celý den a kde se cítím dobře. Poslední dobou, mě začala bavit řemeslná stránka hudby, tedy co a jak nahrát, jaký pluginy použít, jak udělat co nejlepší mix apod. Zatím do toho spíš pronikám, takže nechci znít, že tomu rozumím… 

 

Nedávno jsi vydal své debutové album New Inception, tvé skladby a zvuk celkově, jsou dle našeho názoru velice jedinečné, skrývají za sebou nějaký příběh?

Díky moc! New Inception se zabývá tématem neúspěchu. Tedy moment, kterého se asi každý člověk obává, že jednou přijde. Ve výsledku ale tenhle okamžik může být pro život přínosný, že dá za vznik něčemu novému

 

Co všechno stálo za vznikem tvého alba? Jak dlouho jsi na něm pracoval? Stály za tím nějaké komplikace/ zajímavosti?

Myslím, že jsem začal někdy na jaře 2020 a s pauzami jsem todokončil v září 2022. Zabralo mi to především hodně času, jelikož byla pro mě spousta činností nových. Jako songwriting, mix, hraní na více hudebních nástrojů apod. 

 

Co rád děláš kromě hudby?

Rád si něco přečtu, podívám se na film nebo zajdu do kavárny. 

 

Jaké jsou tvé hudební sny a cíle?

Nejvíc bych si přál, abych dál měl možnost dělat hudbu a zlepšoval se v tom. V příštím roce bych rád někde vystupoval a dostal svojí hudbu k co nejvíce lidem.

 

 





 


Comments

Popular posts from this blog

Radim Pergl & ONI magazín

 Můžeš nám říct něco málo o sobě? Na čem momentálně pracuješ?     Momentálně na naší planetě pobývám dvě dekády. Studuji malbu na UMPRUM v Praze prvním rokem a kromě volné tvorby pracuji na svém projektu – queer magazínu ONI.  Radim Pergl Jak ses dostal k umění? Bylo vždy tvým snem se umění věnovat?     Vybavuji si dávný moment, který ovlivnil můj zájem o výtvarnou činnost už ve věku, který bych dokázal naznačit na jedné ruce. V období, kdy jsem chodil do školky, jsem si začal pokládat otázku, proč se kancelářský papír kroutí, když po něm maluji akvarelem. Taková zvědavost mě posunula přes práci suchými technikami, až po barvu a objekt.   Neřekl bych, že věnování se umění byl můj sen odjakživa. Do věku, kdy se mě dospělí neptali, čím chci být, jsem si činnost jednoduše užíval. Na konci základní školy jsem musel dojít k rozhodnutí. Protože mi, ať už zaujatá, nebo nezaujatá společnost, naznačovala, že nejspíš budu umělec, zač...

Ambientním noisem proti novodobé melancholii

  Když před lety vyšla nejlepší deska Lou Reeda, Metal Machine Music, většina kritiků i posluchačů tvrdila, že je to absolutně nelidská hudba bez emocí (a že je to sračka, všichni, až na Lestera Bangse, kterej si ji ordinoval ke kocovině a po jehož vzoru by to  měl dělat každej). My dneska už na(ne)štěstí nežijem v době odsuzování experimentální a avantgardní hudby a tak si můžeme všichni poslouchat a kritizovat co chceme, ať už se nám zlí lidé ve zdech snaží nakecat cokoliv jiného ( ano, koukám na tebe, zlá podlá kencl kulturo), a tak se může zdát, že mainstreamová společnost přestala být tolik úzkoprsá a pod vyjádřením emocí si nebude nadále představovat jen zasněný kluky s akustikou na krku co u zpěvu zavíraj oči, aby nikdo nemohl ani na vteřinu pochybovat o tom, že to celý je zcela upřímný a ne jen další klišoidní polotovar, kterej už každej slyšel aspoň tisíckrát (a jestli je tohle zrovna váš šálek kávy, tak vám to moc přeju, taky bych to tak chtěl mít).   ...